Hlavní stránka » Dnešní Junák očima Oldskauta

20. ledna 2016

Dnešní Junák očima Oldskauta

Jaký byl skaut, když 3/4 z nás bylo ještě na houbách? Co na něm bylo jiného? A co mu schází teď? To všechno se dozvíš v následujícím článku, ve kterém na otázky odpovídá oldSkaut Miky…

Ve kterém roku jsi se dozvěděl o organizaci Junák v ČR?

Já jsem se narodil na konci války a když mi byly čtyři roky, tak byl zrovna skauting zlikvidován tehdejším režimem a stal se věcí trestnou… Kupodivu si i ale pamatuji, že jsem viděl tenkrát na stánku časopis Vpřed. O skautingu jsem věděl odjakživa, protože jsem měl možnost číst (a četl jsem hodně) starší skautské knihy a foglarovky vypůjčené jednak od staršího bratrance, jednak i od syna sousedů, který měl skvělou knihovnu. Tak mne tohle ovlivňovalo vlastně odjakživa, stejně jako tramping, který jsem nasával zase od rodičů, s nimiž jsem jezdil na vandry a pod širák už ve čtyřech letech. Mám na to krásné vzpomínky. A dodnes si pamatuji i detaily. Také ve škole jsem odhadl, že dva z mých tehdejších učitelů mají nějakou skautskou minulost. Mluvit se o tom samozřejmě nemohlo, to byla jedna noha v kriminále. Ale třeba jeden z nich nás při hudební výchově učil i skautské písničky. Občas mu i nějaká větička proti režimu uklouzla… A dopadlo to tak, že ho jeden přičinlivý žák a jeho rodiče udali a pan učitel skončil za mřížemi. Když ho po pár letech pustili, neunesl, že ho dále sledují – asi aby se dostali k jiným skautům – a tak to vyřešil sebevraždou.

Co Tě vedlo k tomu se přidat do této organizace?

V roce 1968 byl po politickém uvolnění obnoven Junák a tak bylo samozřejmé se přidat. Tehdy byly možnosti junáckých oddílů jen takové, že byly oddělené všechny oddíly kluků a dívek. Ke mně se ale hlásili obojí a tak abych jim mohl vyhovět, vytvořili jsme tenkrát čtenářský klub u časopisu Junák s názvem Modrá hvězda. Skauting byl ale brzy znovu zakázán, tak jsme zůstali jako dětský trampský oddíl a přešli jsme pod tělovýchovu jako TOM (turistický oddíl mládeže). Tehdy tam přešlo více oddílů, které nechtěly přestat s činností kvůli tomu, že jim to nějaká moc shora zakázala. My jsme dokonce nosili na výpravy svoje žluté šátky ještě tři roky po zákazu. Tenkrát to už bylo dost nebezpečné… Snad i proto mám dodnes takový zásadní názor na používání krojů a skautských tradic.

Pozoruješ nějaké změny v Junáku dříve a nyní?

Ano – a bohužel velké. To by bylo na dlouhou úvahu, ale zkusím to stručně – tedy porovnáním období 1968–70 a dnešek. V roce 1968–70 stačilo říci „jsem Junák“ a všude jsme měli dveře otevřené. Junáci drnovali nepsané zákony, slib i desatero. Byli hrdí na svoje členství a nikdo se nestyděl chodit v kroji. Také jim nikdo pro jejich členství neškodil a nenadával. Skutečně začínali být jakousi elitou (myšleno morální) naší společnosti. Bylo to hlavně tím, že je vedli činovníci, kteří sami prožili dětství ve správném svojsíkovském skautingu. Toto všechno je dnes naopak. Nám se několikrát stalo (a to tři-čtyři roky po poslední obnově), že nás lidé na ulici objímali se slovy, že poprvé vidí „pravé“ skauty. Několik let po obnově hnutí!

Proč to je?

Dneska skauta v kroji skoro nevidíš, většinou i na výlety jedou v civilu a tak je nikdo nerozezná od nějakého školního výletu – a to bohužel i chováním. Ke kroji nemají vůbec vypěstovanou úctu a hrdost, že jej mohou nosit. Nevědí, že když potkají jiný oddíl, že mají pozdravit. Vedoucí je to zkrátka nenaučili. A pak – jak mají poznat svoje bratry, když potkají nějaké hejno v kostkovaných košilích a mikinách? Já jsem věděl, že tohle přijde, až nastoupí nová generace těch, co s dětmi pracují a sami tyhle základní věci neovládají. Mnozí mladí vedoucí (záměrně nepíšu „vůdci“) totiž myslí, že skautování je jezdit na výlety a hrát hry. Bohužel spousta negativ se odvíjí už od nejvyšších špiček dnešního Junáka, je to třeba i dnešní poměr k financím, dotacím a konkurenčního boje všelijakých aktivistů, kteří nabízejí dětem JENOM zábavu, ale žádnou povinnost, či samostatnou práci. Aby v tomhle Junák obstál, tak se musí přizpůsobit a z hnutí, které mělo jako cíl činit mládež ušlechtilou, se stává čím dál víc jen jakási pouťová zábava bez hlubšího smyslu. Neříkám, že to je všude, ale šíří se to jako nějaká nákaza. Také to negativní podporuje celá naše dnešní společnost. Je to třeba i nenávist různých pouličních flinků, kteří závidí, že někdo dělá něco jiného než oni. Někdo by možná řekl, že nemám pravdu, ale já tohle všechno mám doloženo a mnohokrát prožito. A v neposlední řadě chybí prožitek z literatury. Mládež vesměs neumí číst. Je sice gramotná, ale opravdu neumí číst – vzít si knihu, vnímat ji, brát si z ní příklad a zamilovat si ji.

Řídil (řídíš) se některými motty, citáty, či pořekadly od autorů: Robert Baden Powell, Ernest Thompson Seton, Antonín Benjamin Svojsik?

Samozřejmě. Těch je hodně. Moje krédo, které jsem si vybral na Lesní škole, bylo to, že budu sloužit bratrům a sestrám, které na svých cestách potkám. Jak jsem to splnil? Když se ohlédnu za svojí činností, tak je to 42 let vedení oddílu – to jsem slíbil br.Foglarovi při našem 20.výročí, že to dotáhnu do další dvacítky. Pěšky jsme nachodili podle zachovaných zápisů s Modrou hvězdou 25 tisíc kilometrů, což je čtyřikrát víc, než je délka Amazonky od pramene k ústí. Ze svých zkušeností jsem napsal 7 knih, vydal jsem asi stovku skautských pohlednic, Natočil jsem 55 DVD z našich výprav včetně několika unikátních hraných filmů. Nemohu zapomenout ani na 72 táborů, které jsem vedl. Moje heslo zní: Alteri vivas oportet si vis tibi vivere. Řekl to Seneka a česky to je asi toto: „Chceš-li žíti pro sebe, musíš žít pro druhé“. Krásné a moudré citáty najdeš třeba i u M.Zapletala v jeho knize Stezka odvahy.Ale ta se musí přečíst (připomínám závěr předešlého odstavce č.3).

Co Ti dal skauting? (či lépe řečeno Junák, jelikož i přes to, že Junák je odnož skautingu, od 2. sv. války se Junák vydal svým směrem)

Nejdřív malé doplnění Tvé otázky. Junák není „odnož“ – Junák je prostě jméno skautů naší republiky – tedy českých a dříve i slovenských. Stejné to je třeba v Německu, kde skaut je Pfadfinder (stopař). V Maďarsku Čerkéz, V Indonésii Pramuka… atd. Zkrátka každá země nepoužívá jen název SCOUT ,ale má osobitý název pro svoji organizaci. Ovšem cíle a metody jsou stejné a vycházejí z Baden-Powellova skautského učení. Takže ani ta větička, že by se Junák vydal „svým směrem“ není na místě.(To spíš mi připadá, že se vydal svým směrem až dneska, ale tím špatným.) Lilie prý ukazuje středním listem tu správnou a přímou cestu. Odklony od ní jsou ty krajní listy, ty se obracejí dolů a jdou zpátky. A co mi dal skauting? Nebudu říkat co mi vzal, i toho by bylo dost – ale dal mi vlastně smysl života. A dnes si uvědomuji, že i krásné vzpomínky na spousty milých lidí, kteří jsou dnes rozeseti po naši zemi i po světě. Asi by ses měl raději zeptat jich a pak mi to přijít říct.

Jsi rád, že jste mohl část svého života prožít v Junáku?

Samozřejmě – jinak bych to nedělal. Já jsem vždycky viděl smysl v tom, dělat pro druhé. Když jsem si koupil třeba knihu, tak hlavně proto, abych mohl to, co v ní je, předávat dalším. Proto jsem hodně studoval i mapy, turistické a skautské časopisy a hledal všelijaké zajímavosti, které bych ukázal svým svěřencům. Vzpomínám, že po zákazu Junáka v roce 1970 dlouhá léta nikdo nevěřil, že se tohle jednou vrátí. Mluvit se o skautingu nesmělo, knížky z půjčoven se vyházely, aby se zapomnělo. A ani já jsem nedoufal, nicméně při každé návštěvě jedné skautské studánky, která prý plní přání, jsem jako první vždycky prosil o obnovu skautingu. A ejhle, po roce 1989 se mi to vyplnilo. A pak nevěř pohádkám. I když to někdy tak dlouho trvá.

Vzkázal bys něco nynějším členům Junáka.. Ať už malému vlčeti, či vedoucímu oddílu?

To asi všechno už jsem vyjádřil v předchozích odpovědích. Jednu věc ale ano… Kdysi se každou sobotu a neděli na nádražích a ve vlacích všude zelenaly skautské uniformy oddílů, které vyjížděly do lesů. To bylo po skončení války, kdy mladí chlapci a dívky konečně mohli využívat svobody. Dneska? Odpověz si sám… A tak bych všem přál aby se tohle zlepšilo a „praví“ skauti aby byli konečně vidět!


Rozhovor s Mirkem Junou – Mikym připravil Sebastian Komínek – Podzim

Přečteno 663×


Komentáře

Názory ke článku Dnešní Junák očima Oldskauta

Přidat názor

Váš e-mail nebude nikde veřejně zobrazen, bude sloužit administrátorům pro jejich potřeby.

Kontrolní otázka (odpovídejte číslicí, např. 5):





Vyhledávání