Hlavní stránka » Expedice Bajkal - celý rozhovor + galerie

4. února 2017

Expedice Bajkal – celý rozhovor + galerie

V časopise Skaut najdete velký rozhovor s Martinem Nešporem o expedici na Bajkal. Přinášíme ti celý nezkrácený rozhovor a hromadu fotek. Neváhej a ochutnej tohle dobrodružství!

Jak vznikl nápad podniknout cestu přes Bajkal?

Původně jsem se chtěl vydat za polární kruh na běžky do Laponska, do nejsevernější části Evropy. Časem jsem se zkontaktoval s Markem Šimíčkem, mým budoucím parťákem. S Markem jsme se dohodli oproti mému původnímu plánu vyrazit na Sibiř do Mongolska a v případě neúspěchu na hranicích že vyrazíme na nedaleké jezero Bajkal. Sibiř není úplně blízko, jak jste cestovali?

Čekala nás šestidenní cesta vlakem, při které jsme urazili 8000 km, proložená dvoudenní návštěvou Moskvy. Chtěl jsem vidět Rudé náměstí a Kreml. Za šest dlouhých dní ve vlaku nás uvítalo město Irkutsk na východní Sibiři, kousek od nejstaršího a nejhlubšího jezera na světě, kousek od Bajkalu.

Další naše kroky vedly Tunčínskou dolinou k rusko-mongolské hranici. Do Mongolska nás ale nepustili. Hraniční přechod byl určen pouze pro rusko-mongolský styk a tak nám vstup nebyl povolen.

Přes mnohé naléhání odcházíme s nepořízenou, pohraničníci byli neoblomní. Zkroušení z našeho prvotního nezdaru míříme na sever jezera do vesničky Bajkalskovo, abychom zahájili pochod na Bajkale.

Jaký byl tvůj první dojem z Bajkalu?

Jezero nás přivítalo ve vší mohutnosti a kráse. Už v tento moment se mi plnil sen – dojel jsem na Bajkal! Poskládali jsme saně, posvačili a vyrazili za dobrodružstvím.

Ten pocit je nepopsatelně nádherný, vždyť kráčím po metr tlustém ledě, na nejstarším jezeře na světě. Radost umocňuje bruslení, které nám umožnil nedostatek sněhu. Proběhlo první spaní na ledě, první za mrazivého rána i večeře při ledovém západu Slunce. Příroda je zde nádherná. Toulat se po průhledném ledě plného prasklin a kličkovat mezi ledovými krami mi způsobuje nepopsatelný pocit štěstí. Jak se stanuje na ledě?

Celkem dobře. Největším problémem není ani tak mráz, jako vítr. Pokud opravdu hodně fouká, musíte si nacvičit stavbu stanu, tak aby ho vítr neodnesl nebo neroztrhal. Také je potřeba dobře zatlouct kolíky do ledu aby byl stan dobře ukotven. Můžeš popsat běžný den na jezeře?

Vstával jsem mezi 7–8 hodinnou raní, nasekal jsem led, který jsem přetavil ve vodu, nasnídal se, pořádně se napil a naplnil si láhve vodou na cestu, sbalil stan a vybavení, a o cca 1,5–2 hod. vyrážel na cestu. Celý den pochodu nebo/bruslení s občasnou zastávkou na svačinu nebo focení. Večer jsem našel místo na spaní, postavil stan, dal vařit vodu, navečeřel se a šel spát. Od začátku táboření do momentu, kdy jsem opravdu mohl usínat, uběhlo asi 1,5–2 hodiny. Vyráželi jste dva, ale rozdělili jste se?

Ano, po sto kilometrech putování jsme se s Markem rozešli. Já chtěl přejít celý Bajkal, Marek plánoval navštívit své místní přátele. Další den vyrážím sám a pocit svobody se jen umocňuje. Už jsem zůstal jen já a příroda. Nekonečné ticho je občas přerušeno šelestěním bundy či praskáním ledu. Velkým otazníkem je bruslení s rozbitým vázáním nahrazeným kusem špagátu. Ukázalo se, že obava byla zbytečná, vše fungovalo skvěle. Za další dva dny po 160 km se ocitám na severním cípů ostrova Olchon. Přijel jsem právě včas, Slunce akorát zapadá a tak zběsile fotím.

Opravdu 160 km za dva dny?

Už před expedicí jsme počítali s tím, že budeme bruslit, pokud nám to aktuální podmínky dovolí, a tak se i stalo. Já jsem vyrážel z vesničky Závarotné cca ve 12:00 a další den ve 21:30 jsem tuto vzdálenost měl za sebou. Led byl naštěstí celkem čistý a tak se bruslit dalo.

Za jedenáct dní na ledě urazil Martin téměř 630 km, zhruba půlku pěšky a půlku na bruslích. Až na pár výjimek spal ve stanu na ledě, stravoval se dehydratovanou stravou, energetickými tyčinkami a pil vodu, kterou získával z ledu.

Potkal jsi cestou nějaké lidi?

Strávil jsem pár skvělých dní ve společnosti Francouzů Nikolaje a Antoiana na ostrově Olchon. Čas jsme si zpříjemňovali fotografováním a blbnutím na ledu. Za zmínku stojí saunování a následné skoky do díry v ledu. Díra v ledu na saunování už byla připravená, nebo jste ji do ledu nějak kopali?

Ano díra v ledu už byla připravena. Místní průvodce na Bajkalu to měl připraveno pro své klienty a dovolil nám se připojit. Saunování proběhlo na střední částí Bajkalu, zde byl led tlustý 70 cm a díru do ledu jako všude řežou motorovou pilou. Kolik bylo při saunování stupňů?

Voda měla teplotu 0–1 stupeň a venku mohlo být –10 stupňů. Ono když vyběhnete z rozpálené sauny, tak vám to ani tak nepřijde, ale samozřejmě, by si na to třeba každý netroufl. Jak ses na jezeře orientoval?

My jsme vycházeli ze severní části Bajkalu s cílem jít na jih. Drželi jsme se západního pobřeží, takže pokud nezblbnete, nemáte se kde ztratit. Logicky, když se budete držet břehu a půjdete pořád na jih, musíte dojít do cíle.

Takže jsi neměl GPS?

GPS jsem s sebou neměl, pouze mapu, a úplně nelituju, že jsem ji sebou nevzal. Nicméně na jižní části Bajkalu, kdy jsem už mířil z Olchonu na jih a nevěděl jsem, kde se přesně nacházím, by mi určitě hodně pomohla. Žádný záchytný bod v dohledu, krajina byla monotónní a nikdo, koho bych se mohl zeptat. Jak ses s tím vyrovnal?

Snažil jsem se tomu nevěnovat pozornost, ale psychika pracuje. Myslel jsem si, že jdu hrozně pomalu a upadl do trudomyslných stavů. Odpoledne následujícího dne to už nevydržím, usedám na saně a brečím, musím to ze sebe dostat. Začínal jsem si uvědomovat psychické i fyzické vyčerpání. Snad ze všeho nejhorší je jít sám. Není nikdo, kdo by vás podpořil, s kým byste sdíleli to, co prožíváte.

Další den se karta obrací. Vracím se ke břehu a rybář, kterého jsem potkal, mi prozrazuje moji pozici, jsem o 100 km dál, než jsem si myslel. S úlevou si uvědomuji, že dojdu až do konce. Posledních pár dní šlapu téměř nadoraz, viditelně jsem pohubl, ozývají se zdravotní problémy, i energie není tolik jak na začátku.

Ochutnal jsi nějakou místní rybu od zmíněného rybáře?

Prvních pár dní jsme měli možnost ochutnat tradiční Bajkalskou pochoutku, kterou je syrový Omul (nejčastěji vyskytující se ryba na Bajkale, podobná velikostí i tvarem pstruhovi). Hostitel nám maso nasekal na 3 cm široké kousky, oloupali jsme kůži, šupiny i ploutve, posolili a syrové jedli. Ryba, kterou nám přichystal, byla ještě před půl hodinou pod ledem… Jaká část vybavení se ukázala jako nepostradatelná?

Nepostradatelné bylo všechno. Vybavení na expedici jsem sháněl dlouho a díky omezeným možnostem, jsem si sebou bral opravdu jen ty nejnutnější věci, které jsem věděl, že budu potřebovat a využiju. Samozřejmě se taková expedice neobejde bez kvalitního spacího pytle, stanu, péřové bundy a bot. Jako nepostradatelná se ukázala sekyrka, bez které si nenasekáte led, nezatlučete kolíky do ledu a ráno je nevysekáte.

Věc, která mi opravdu pomohla, byl kus kvalitního provazu, kterým jsem nahradil prasklé vázání. Nedokážu si představit, co bych dělal, kdybych ho neměl, asi by v ten moment pro mě bruslení skončilo.

Bylo něco, co ti z vybavení chybělo a příště si to na podobnou expedici určitě vezmeš?

Na ostrově Olchon, který leží uprostřed jezera, jsem ztratil nůž a ten jsem měl bohužel jen jeden.

se, že ho nepotřebuji, respektive naštěstí nenastala situace, kdybych ho potřeboval, ale pokud by nastala, tak bych musel opět improvizovat, třeba řezat ostřím brusle. Příště si beru ještějeden nůž do zálohy. Jak jsi expedici zakončil?

Dne 24. 3. ve 14:30 jsem dosáhl nejjižnější části Bajkalu, vesnice Kultuk. Tam jsem oslavil své putování s piknikující rodinkou Rusů na břehu. Nepřicházejí žádné velké emoce ani euforie. Potřebuju se jen pořádně vyspat, pořádně se najíst a dát si sprchu. Za pár dní v civilizaci mi vše dochází. Já jsem nepřekonal jen Bajkal, ale hlavně sám sebe.

Zásoby jídla sis nesl na celý přechod s sebou?

Ano, jídlo jsem měl na celou dobu s sebou, to jsem si táhl na saních.

A počítal jsi při nákupu energii, kterou budeš potřebovat?

Při nákupu jsem se snažil kalkulovat s nějakými výpočty, ale realita byla úplně jiná. Nepočítal jsem, že budu schopen překonávat takové vzdálenosti a tudíž ten výdej energie byl enormní. Snažil jsem se konzumovat i nad plán. Nezabránil jsem ztrátě tělesné váhy.

Na čem jsi vařil?

Měl jsem sebou plynový vařič a bombu. Marek, můj parťák, už byl na zimních akcích vícekrát a měl plynový vařič otestovaný. Nicméně jsem si pořídil a původně chtěl vzít vařič benzinový, který je na takové akce vhodnější. Svého rozhodnutí jsem nelitoval, vařič mi skvěle posloužil.

Nepřijde ti výprava zpětně jako hazard? Hlavně to, že jsi šel většinu cesty sám?

Určitě mi to jako hazard zpětně nepřijde, protože jsem byl dobře připravený. Jak materiálně, tak fyzicky i psychicky. To, že jsem šel sám, bylo jedno z nejtěžších i nejlepších rozhodnutí, které jsem udělal. Díky tomu jsem mohl otestovat sám sebe. Já jsem extrovert a mám potřebu ty hezké věci s někým prožívat a sdílet, tu možnost jak jsem sám neměl.

Když jde člověk sám, tak je opravdu odkázaný sám na sebe. Pokud by se mi něco stalo nebo přihodilo, mohl jsem se opravdu spolehnout jen sám na sebe. Občas jsem někoho potkal, rybáře, turisty, ale s tím nelze počítat. Na druhou stranu člověk nesmí zbytečně riskovat a hlavně musí používat svůj selský rozum, pokud tohle dodržíte, minimalizujete rizika. Pro běžného člověka to je třeba nebezpečné nebo nepředstavitelné, ale pokud už máte něco za sebou, nahlížíte na jinak. Samozřejmě riziko tam vždy je, je to jen o tom, jak moc dobře se připravíte a riziko minimalizujete. Vstát od počítače a jít udělat drsnou akci, třeba podobného typu, je nerozumné.

Přečteno 383×


Komentáře

Názory ke článku Expedice Bajkal – celý rozhovor + galerie

Přidat názor

Váš e-mail nebude nikde veřejně zobrazen, bude sloužit administrátorům pro jejich potřeby.

Kontrolní otázka (odpovídejte číslicí, např. 5):





Vyhledávání